pište na e-mail
nebo zanechte vzkaz v diskuzi.Hledám partnery se zájmem o Lucembursko, kteří by se chtěli podílet na tvorbě projektu na adrese Lucembursko.biz
pište na e-mail nebo zanechte vzkaz v diskuzi.
Lucembursko, oficiálním českým názvem Velkovévodství lucemburské, je vnitrozemský stát na západě Evropy sousedící s Francií, Německem, a Belgií.
Dějiny Lucemburska jsou pevně spojeny zejména s historií okolních zemí. Dějiny území dnešního Lucemburska by se daly počítat od dob antického Říma (první zmínka o tomto teritoriu pochází od Julia Ceasara v Zápiscích o válce galské), samotná historie Lucemburska se počítá od roku 963, kdy zde vzniklo hrabství. Dějiny samostatného Lucemburska se odvíjejí od vzniku lucemburského hradu.
Síla země v následujícíh stoletích stoupala. Zlatou dobou středověké historie Lucemburska bylo panování dynastie obecně známé jako Lucemburkové. Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 – 1247), jediný potomek hraběte Jindřicha IV. Slepého.
Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo velké cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši. Poté, co jeviště dějin tak dramaticky roku 1306 opustili Přemyslovci, byl Jindřichovi roku 1310 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil Čechy v léno, oženil se s Eliškou Přemyslovnou a šlechta ho uznala za krále. Lucemburské hrabství se v roce 1354 přičiněním Karla IV. stalo vévodstvím.
Po krátkém období vlády burgundských vévodů připadlo Lucembursko v roce 1477 Habsburkům. Španělská linie rodu Habsburků vládla zemi v letech 1556-1684 a 1697-1700. V letech 1684–1697 bylo Lucembursko pod francouzskou vládou.
Rakouská větev rodu Habsburků zde vládla v letech 1714-1795. V letech 1795–1814 bylo Lucembursko opět po francouzskou nadvládou jako Département des Forêts. V roce 1815 se země stala velkovévodstvím v personální unii s Nizozemím, od které se ale Lucembursko nakonec oprostilo.
V následujících dekádách Lucembursko spadlo do německé sféry zájmu, hlavně po utvoření vlastní vládnoucí dynastie v roce 1890. Lucembursko bylo okupováno Německem během I. světové války a zmovu v letech 1940-1944.
Přestože Lucembursko zpočátku vystupovalo jako neutrální země, kvůli opakované německé okupaci se po II. světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zrodu Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů a Evropského hospodářského společenství.
Po II. světové válce se Lucembursko stalo jednou z nejbohatších zemí na světě, hlavně díky silnému bankovnímu sektoru, politické stabilitě a evropské integraci.
Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda. Ten svolává a rozpouští parlament, na základě výsledku voleb jmenuje vládu a doživotní členy státní rady, schvaluje zákony a má právo veta. Je vrchním velitelem branné moci.
Legislativním orgánem je jednokomorový parlament, jehož 60 poslanců je voleno na pět let. Sněmovna navíc schvaluje složení vlády.
Vláda se skládá z ministerského předsedy a dvanácti dalších ministrů a je odpovědná parlamentu.
Důležitým orgánem je Státní rada, jejíž 21 členů je jmenováno velkovévodou na doživotí. Rada připravuje zákony, má poradní hlas a vykonává správní soudní moc.
Nejdůležitějšími politickými stranami jsou Křesťanskosociální lidová strana (CSV) a Lucemburská socialistická dělnická strana (LSAP), které spolu většinou utvářejí vládní koalici. Dalšími stranami jsou Demokratická strana (DP), Akční výbor pro demokracii a poráva důchodců a Zelená alternativa.
Lucembursko má kopcovitou krajinu. Nejvyšším vrcholem země je Kneiff (560 m n. m.) v severní části země, kde se rozprostírá část Arden.
Východní hranici země utvářejí tři řeky: Mosela, Our, a Sûre
Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Esch-sur-Alzette, Echternach, Diekirch, Differdange, Dudelange a Sanem.
Lucembursko má tři okresy nazvané podle svých správních středisek: Kostelec (Diekrich), Grevenmacher a Lucemburk.
Lucemburk (lucembursky Lëtzebuerg, francouzsky Luxembourg, německy Luxemburg), je hlavní město Lucemburského velkovévodství a má 82 268 obyvatel (2002). Leží na skalnatém masívu nad soutokem řek Alzette a Pétrusse a je významným bankovním a administrativním centrem. Složitý členitý terén je překonáván pomocí 100 mostů, které patří mezi časté turistické cíle, kvůli nádherným pohledům na město.
Lucemburk má rozlohu 51,46 km². Hustota osídlení je 1 485 obyv. / km².Historicky sloužilo město Lucembrug jako vojenská pevnost, což do dnešního dne dokládá systém opevnění, městských hradeb a podzemních chodeb. Pro našince je nejvýznamnější památkou katedrála Notre Dame ze 17. století, pod kterou se nalézá krypta českého krále Jana Lucemburského. mezi další pamětihodnosti lze přiřadit velkovévodský palác, obchodní třídy Grand Rue, náměstí Place d'Armes.
Oficiální web města najdete na adrese www.vdl.lu
Ve městě sídlí i některé úřady Evropské unie.
Pozor názvel Lucemburk se nazývá také největší belgická provincie.
V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura lucemburský frank na belgickém území a naopak.
Lucembursko má nejvyšší HDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce 2004 $70000). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100.000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP. Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku.
EU je jednoznačně největším obchodním partnerem Lucemburska; obchod s ní tvoří téměř 86 % celkové zahraničněobchodní výměny země. V hlavním městě má sídlo několik mezinárodních institucí, včetně institucí EU (Evropský statistický úřad Eurostat, Evropský soudní dvůr, generální sekretariát Evropského parlamentu, Evropská investiční banka aj.).
1.11.2007 otevřelo Lucembursko pracovní trh taky pro občany Česka bez jakéhokoliv omezení.
Složení obyvatelstva je velmi pestré, což je dáno vysokou životní úrovní, nízkou nezaměstnaností, a jinými faktory. Hlavně slévárenský průmysl do země v minulosti přilákal mnoho Portugalců a Italů, kteří dnes tvoří významnou menšinu v zemi.
Celkem 87 % obyvatel je římskokatolického vyznání. Ostatní jsou evangelíci, židé a muslimové.
Lucemburština je západogermánský jazyk, kterým se hovoří v Lucembursku (luc. Groussherzogtom Lëtzebuerg, něm. Grossherzogtum Luxemburg) a přilehlých oblastech Belgie. Je příbuzná některým středoněmeckým dialektům.
Lucemburština je od roku 1982 třetím úředním jazykem Lucemburska, vedle francouzštiny a němčiny. Pro většinu obyvatel je mateřským jazykem, francouzsky a německy se učí ve škole a 99% ovládá aspoň jeden z těchto jazyků; většina vzdělaných mladých lidí zvládá také angličtinu. Od 2. poloviny 20. století je snaha prosazovat lucemburštinu místo němčiny. Většina úředních textů je ovšem francouzsky, popř. německy. Francouzština zůstává hlavním úředním jazykem, je to také vysokoškolský jazyk a jazyk pro komunikaci s cizinci na pracovišti. Němčina je méně oficiální, používá se ve škole pro technické pojmy, v komunikaci s turisty a pracovníky dojíždějícími z Německa. V každodenním životě má však lucemburština navrch. Spisovná němčina se považuje více méně za cizí jazyk a pokud spolu hovoří dva Lucemburčané, kteří oba umí lucembursky, nikdy nesáhnou místo ní k němčině. Používá se v parlamentu i u soudů, učí se ve školách, pro mnoho lidí je jazykem, ve kterém přemýšlejí. Píší se v ní dopisy, dochází i k mírnému rozvoji literatury. Vycházejí francouzské, německé i lucemburské noviny, ve všech třech jazycích vysílá rádio i televizní kanály.
Lucembursky hovoří přibližně 391000 lidí. ISO kod: ISO 639-1: lb
Lucemburština se vyvinula ze středofranských (moselských) nářečí. Se spisovnou němčinou je vzájemně srozumitelná jen částečně, liší se od ní skoro tak jako nizozemština. Je nejmladším spisovným germánským jazykem, mluvnice vyšla až roku 1955. Roku 1982 byla uzákoněna jako třetí úřední jazyk Lucemburska, vedle francouzštiny a němčiny.
Jako jiné germánské jazyky má členy. Pády omezené, ale existuje genitiv. Genitiv se ale používá jen v několika frázích. Jinak se místo genitivu použije dativ s přivlastňovacím zájmenem, např. Dem Mann säi Buch (doslova: tomu muži jeho kniha) 'mužova kniha'.
Lucemburština má poměrně pevný slovosled (SVO – podmět, sloveso, předmět), sloveso patří na druhou pozici ve větě, kromě otázek bez tázacího slova nebo rozkazovacích vět, kdy je sloveso na první pozici. V podřadné větě je sloveso na konci. Infinitiv a participium jsou také na konci. Tázací slova se v otázkách kladou na začátek.
Lucembursko si lidé občas pletou s Lichtenštejnskem.
Připravuji zprovoznění stránek: Rusko, Makedonie, Slezsko, Abchazie a Osetie.